O kurzu vyučovaném na Fakultě sociálních studií v Brně...

Setkání se Stanislavem Krátkým (12. 7. 2008)

26. 12. 2010 21:12
Rubrika: Nezařazené

V červenci roku 2008 jsem požádal otce Krátkého, aby pro pár lidí z hnutí Comunione e liberazione připravil krátkou přednášku, jejíž východiskem by byla encyklika sv. Otce Spe salvi. Níže nabízím pár myšlenek z tohoto setkání (některé fotky pak najdete zde).

Encyklika sv. Otce Spe salvi začíná myšlenkou „spe salvi facti sumus“ – v naději jsme spaseni (Řím 8, 24). Vykoupení se nám dostalo tím způsobem, že jsme byli obdařeni nadějí, na kterou se můžeme spolehnout a v jejíž síle můžeme čelit přítomnosti.

Otec Krátký nás vyzval k tomu, abychom přemýšleli hlavně o 7. bodu encykliky, která obsahuje klíčovou větu: „Víra je základem, v co doufáme, důkazem věcí, které nevidíme.“ Naše víra má jistě svou subjektivní složku. Jen na ní ji ale nemůžeme postavit. Pak by totiž platilo, že já věřím, protože něco cítím, ty nevěříš, protože nic necítíš a nic ti to tedy neříká. Víra má ale také svůj objektivní základ (viz bod 7).

Jistota naší víry je založena na životě, smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. V liturgii to vyjadřují slova: "tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme…" Zkušenost radosti z naší víry nás vede k tomu, abychom se přibližovali základu a jistotě naší víry. Ta dává sílu všem mučedníkům – příkladné svědectví kněze Jana Buly, který nedlouho před svou smrtí prohlásil: „Člověk Boha nikdy dost nemiluje.“

Boží volání ale nesmíme přeslechnout – svědectví otce Stanislava, který po svém úrazu v dětství uslyšel: „Víš, toto je pro Tebe škola.

Naděje, kterou máme z naší víry, je nadějí i pro ty nejvšednější situace. Umožňuje nám překonat i nepochopení lidí, dokonce i těch nejbližších. Tou nadějí je Někdo – Kristus.

V určitých chvílích můžeme být k pláči dojati. Jsou to chvíle, kdy se jakoby dotýkáme toho světa… Nemáme se ale trápit, pokud tyto chvíle nezažíváme.

Kristus nás naplnil září! Abychom se dotkli Božího jasu, abychom viděli Boží tvář.

Nejděsnější zklamání člověka je, když zjistí: „jsem prázdný.“ Člověk, když si uvědomí svou prázdnotu, se ale může otevřít pro to nebeské. Naděje ostatně sestupuje k tomu, kdo se nejvíc skloní! To je klíč k naději – nesmíš překážet paprskům svým tělem.

Jsme povoláni k velikému cíli, ale je zde velké množství model, které nás od tohoto cíle vzdalují. Kristus nám ale nabízí již stokrát více nyní, v tomto světě. Nabízí nám vyšší majetek, vyšší radost, vyšší kariéru. Je to něco, co můžeme prožívat již dnes…

Zobrazeno 1077×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio