O kurzu vyučovaném na Fakultě sociálních studií v Brně...

Péguyho Eseje

5. 7. 2011 10:31
Rubrika: Nezařazené

Během posledního roku jsem se seznámil s několika díly Charlese Péguyho. V těchto dnech jsem opět zalistoval v jeho Esejích, které vydala olomoucká Votobia v roce 1993. Péguy je zuřivým kritikem moderního světa, který "vnutil lidstvu tak dokonale a absolutně nové podmínky, že vše, čemu nás naučily předchozí generace, je nám k ničemu, nepomůže nám v tom, abychom pokročili v poznání světa, v němž žijeme. Tato situace nemá obdoby. Poprvé v historii světa byly duchovní síly jako celek i všechny materiální síly jako celek zároveň a jedním pohybem a tímtéž pohybem donuceny k ústupu" (s. 73). Z peněz vzešla nesmírná prodejnost moderního světa.  Všechny ostatní světy na rozdíl od něj "byly světy nějakého druhu spirituality. Pouze moderní svět, protože je světem peněz, je světem totálního a absolutního hmotařství" (s. 76).

Moderní svět je podle Péguyho světem vychytralosti. Jde o svět "inteligentních, pokrokových lidí, jimž je všechno jasné, svět těch, kteří se nenechají od nikoho poučovat, těch, kteří se nedají nikým obalamutit" (s. 71). Jde o svět těch, kdo nevěří v nic, kdo se nejsou schopni oddat ani obětovat ničemu. V tomto světě chybí mystika.

Prvními hloupými a bezpochyby nízkými a bezpochyby nešťastnými obětmi svých moderních odpůrců jsou "profesionální" (rádoby)křesťané. Ti "popírají své vlastní ctnosti, nejdražší dcery Ježíše Krista, a zapomínají na evangelia a zapomínají na sedmero blahoslavenství a zapomínají dokonce na samotné učení Ježíše Krista; a to vše neuznávají, zavrhují a popírají..." (s. 79).

Přesto Kristova církev nikdy nepodlehne svému stárnutí, své zatvrzelosti, své strnulosti, svému zvyku a své paměti. Proud svatých totiž bude tryskat věčně. Péguy je autorem naděje. Tu dává do kontrastu se zvykem, protože kdo propadl zvyku, nemůže být již nikdy zachráněn: "nejhorší nebezpečí, nejhorší podlosti, hanebnosti a zločiny i samotný hřích, to jsou často jen nedostatky v pancíři člověka, trhliny, jimiž může do krunýře lidské tvrdosti proniknout milost. Ale po anorganickém krunýři zvyku sklouzne vše, každý meč se ztupí" (s. 49).

Právě naděje je zásadním protikladem zvyku, protikladem smrti: "ona je pramen a klíček. Ona je náhlé vyšlehnutí a milost. Ona je srdce svobody. Je to ctnost počátku a ctnost mládí. Ne nadarmo je božská a ne nadarmo je princeznou božských ctností, ne nadarmo je jejich ústředním bodem, neboť bez ní by víra sklouzla po obalu zvyku; a bez ní by láska sklouzla po obalu zvyku. A především ona zaručuje církvi, že se nikdy nezhroutí pod tíhou svého vlastního mechanismu" (s. 52n.).

Zobrazeno 1414×

Komentáře

Zákon

Centro Culturale «Charles Péguy» - http://www.centropeguy.org/

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio